David Joersen alias Dave. Narodil se ve Švédsku v roce 1930. Matka byla učitelka na střední, otec voják, radiový specialista. Zemřel, když byl David na studiích. Nebylo to v žádné akci, ale na nějakou nemoc. Matka o tom nikdy nemluvila a tak se David jen domýšlel. Možná rakovina, kdo ví. Dave si nikdy neodpustil, že se s otcem ani nerozloučil. Byl to pro něj vzor, asi jako pro každýho kluka.
Dave i jeho matka se nemohli s odchodem otce a manžela dlouho vyrovnat. Byla to pro oba těžká rána. Matka začala svůj žal utápět v alkoholu a brzy přišla o práci.
Tehdy David pochopil, že musí někde začít nový život, že nemůžou zůstat ve starém domě, kde na ně všechno padalo. Rozhodl se, že vezme matku a společně odjedou do Ameriky. Kde jinde začít znova, než tam? Prodali všechen majetek a nalodili se na první loď směr nový svět.
Jelikož do kapsy bylo hluboko a matku alkohol úplně zničil, potloukal se David jako dělník v nákladních docích. Bral každou práci, co se namanula. Chodil do přístavního baru, kde usrkával celý večer jedno pivo a špicoval uši, kdo kde shání lidi na práci. Měl štěstí, i když neměl stálou práci, vydělaval dost na živobytí pro něj i pro matku.
Jednou se u baru dal do řeči se štábním seržantem. Armáda nabízela přece jen jistotu a David měl zbraně rád. Bylo rozhodnuto. Ve stopách svého otce se nechal naverbovat. Samozřejmě prošel klasickou buzerací v bahně, jako všichni ostatní. Byl přidělen k menší jednotce zajišťující ochranu důležitých objektů a osob. To ale nebylo nic pro něj, připadal si spíš jako bodyguard. Po čase se ocitnul u námořní pěchoty, se kterou odjel do Vietnamu. Jako nadějný nováček byl přidělen coby posila LRRP jednotky Baker, zařazen do skupiny Bravo pod velením SFC Jamese Francise Ryana. Přišel v době, kdy jsme měli pár kluků zrovna na zdravotní dovolený. Škoda, že ho seržové nedali k nám do Delty.