Nejstarší z nás – a taky nejzkušenější. Světlo světa spatřil tenhle zkušenej vlk 17.4.1923.Chlap jako hora. Poprvý, když jsem ho viděl,tak jsem si málem udělal do kalhot. Tenhle chlapík si v životě musel asi projít věcma…Na jeho výraze to člověk bezpečně pozná. S nikým a s ničím se nepáře. Když něco chce, tak to dostane a když se mu něco nelíbí, tak to umí dát najevo. Pro ostrý slovo si nechodí daleko a zrovna včera jsme ho v baru odtrhávali od jednoho chudáka, kterej nevěděl s čím si to zahrává. Nelíbílo se mu, že mu náš kámoš dělá do servírky. A pište si, že by ji King dostal. Je totiž dobře fungující mašina. Na základně i v buši. Ale co je hlavní tak to ,že má srdce na pravým místě. Narodil se v hornickým Reddingu v Kalifornii, kde jeho táta pracoval. Takovej drsnej kraj člověka umí zformovat v pořádně tvrdou hroudu. Bohužel jeho cesta nebyla až tak přímočará.Dalo by se říct, že naše „alma mater“ americká armáda Williamsi Kingovi zachránila krk. Po smrti otce, kdy se jeho matka začala utápět v drogové závislosti, se záhy dostal na křižovatku, kde jak on sám po desátým pivě říká, zahnul prostě tam, kam musel a taky kam ho mužství a různé choutky táhly. S krásnou Jane pak poznával taje alkoholového opojení a život na ulici. Vlastně na ní vyrůstal. Vždyť mu ulice byla domovem. Samozřejmě si na svůj životní styl tvrdě „vydělával“. Respektive tvrdý to bylo hlavně pro lidi, kterým plenil kapsy, když byl „v práci“.Prostě se z něj stal zloděj. Pak mu ale jednou sklaplo, když ho chytli při vloupačce. Dostal nůž na krk. Buď armáda nebo žalář. King armádou vždy opovrhoval, ale tahle možnost byla jediná. Vyškolili ho jako radistu – spojaře. Byl přidělen k 23.pěší divizi Americal a zúčastnil se s ní bojů o Guadalcanal. Říká, že už přesně neví kdy (jeho slovy – „v ty zasraný džungli nevíte pomalu jak se jmenujete“ ), ale byl tam jedné noci při přepadu Japonci zajat. Zbytek války strávil v zajetí. Jako veterán s falšovaným lékařským potvrzením se nakonec vyhnul Koreji, ale jednou v 63´ viděl, jak odváděj kluky do Namu. Se v něm něco hnulo či co…“Umím vlastně jen to, co mně v armádě naučili a záleží na mne jak to umění použiju“..A s tímhle mottem a hodností desátníka vstoupil zpět do armády. To bylo na začátku r.63..Prošel zrychleným kurzem pro spojaře specialisty a se staronovou Americal se vrátil do džunglí.Tentokrát do těch vietnamských. Celej rok šlapal blátíčko, až zjístil, že to pořád není ono. Tahlo ho to jinam. Prošel airborne výcvikem a přihlásil se do programu formujících se jednotek LRRP. A tak jsem potkal Kinga, který sám, i po 14denní patrole v hnusný vlhký džungli, s úsměvem říká, že rozhodnutí vstoupit do armády a přihlásit se do Namu nelituje.