Akce se zúčastnili:

Zmizík, Luke=Sk=(WIA), King(WIA), Zardoz, Don, Karlos, Dave(WIA)

posila Pete, Snaiper

Operační sektor:    DevBridge-SqB-mod_B3

Ztráty nepřítele:    29 potvrzených KIA, 9 amerických zběhů KIA, plukovník Walter E. Kurtz KIA

 

Prezence k této misi byla sice ze začátku rozpačitá, protože část jednotky využila dobrovolnosti a oddávali se proto raději společenskému unavování po barech v Saigonu. Navíc se účasti zřekli všichni tři seržanti. Na misi se tedy vydalo 7 "Bakers" a 2 posily z A-217, ochotní být nástrojem vojenské mašinérie a nést riziko střelby do našich vojáků.

HQ určilo jako velícího desátníka Kinga, pro jeho zkušenosti a zodpovědnost v těžkých rozhodnutích. Výsadek byl proveden podle plánu v ranních hodinách. Během chvilky jsme byli na skalách nedaleko vodopádů, odkud jsme mohli nepozorovaně provézt průzkum.

Negativní domněnky velitelství se brzy potvrdili, protože naši průzkumníci zaznamenali ozbrojené hlídky Vietcongu v blízkosti mostu vedoucího do důlního tábora. Bylo tam rozmístněno asi 10 vojáků a bylo jasné, že důl již není v jihovietnamských rukou. Po amerických vojácích nebylo ani památky.

Desátník King rozhodl pro ozbrojený zásah. Vyslal vojáky Luka, Dona, Peta a Snaipera, aby se postarali o levý břeh řeky Ea Pa a drželi na mušce silniční most, pro případný útok z důlního tábora. Vůbec jsme v této chvíli totiž nevěděli, jak početná je nepřátelská skupina. Zbytek výsadku se vydal tunelem ve skalách k vysuté lávce přes vodopády.

Moment překvapení byl naší velkou výhodou. Oběma skupinám se podařilo během chvilky eliminovat veškerý nepřátelský odpor, aniž by se Vietcong zmohl na nějakou odpověď a vyvolání poplachu v táboře. Alespoň jsme si to mysleli.

Úspěšný přepad přiměl desátníka Kinga k rozhodnutí spojit obě skupiny a pokračovat přes vysutou lávku nad vodopádem do dalšího tunelu, který evidentně vedl do podzemního zlatého dolu. Snadný průběh mise měl být ale minulostí. Během našeho přeskupení se totiž přesunul i nepřítel a vyrazil proti nám z dolu v několika vlnách. Hned bylo jasné, že takto organizovaný útok je dílem ostřílených amerických veteránů, což potvrdil i štěkot m16 pod námi v tunelu. Naštěstí jsme měli výškovou výhodu a všechny útoky jsme odrazili, i když jsme se neobešli bez několika zranění. Oba naši medici měli plné ruce práce.

Pak se stala nešťastná věc. Jak jsme tak celý tým byli na vysuté lávce a bojovali o vstup do podzemí dolu, prkna na lávce nevydržela a pod medikem Davem se prolomila. Dave po 20m pádu přistál rovnou ve vodopádu a dál padal dolů do řeky. Ještě nám stačil nahlásit, že je na tom mizerně, ale že se pokusí dostat na břeh a najít nás. King mu poslal na pomoc Dona, ale milého Dava jsme už nenašli. Když ho druhý den po misi dovezl Huey, nevěřili jsme, že je ještě živý. Měl zlomené oba kotníky a kdyby ho jednotky LLDB nevytáhly 3 km po proudu řeky, asi by plaval až do Indického oceánu.

Mezitím ostatní prožili 5 min horkých chvilek než jsme pronikli hlouběji do podzemí, naštěstí bez dalších ztrát. Ve spodní části byl vyhlouben velký dóm, kde mezi mrtvými těly bylo několik amerických maskáčů a o kolaboraci už nebylo pochyb. Zde se cesty rozbíhaly. Desátník King vyslal Zardoze a Zmizíka prozkoumat chodbu mířící na západ, zatímco ostatní pokračovali hlavní chodbou na sever vedoucí pravděpodobně do důlního tábora.

Rozhodnutí to bylo uvážené, protože západní cesta klesala prudce dolů a ústila dobře skrytá pod vodopádem, kudy se nám pokusila do zad vpadnout menší skupinka zběhlých američanů. Naštěstí si na Zmizíka a Zardoze nepřišli; měli s nima docela snadnou práci. Zato ostatní nahoře prožili další horké chvilky a útok odtajňoval rukopis výcviku Rangers. Během těchto přestřelek jsme přišli o Luka, s poraněným zápěstím a nohou, nemohl bojovat dál, a nedlouho po něm to koupil i King, takže jsme je museli nechat na krytém místě v dole. Velení převzal Zardoz, který se mezitím vrátil od vodopádu.

Čekal nás poslední krok. Dostat se ven z dolu, prozkoumat důlní tábor a stopy po plukovníku Kurtzovi. Už to nebylo složité, protože většina nepřátel byla vyřazena z boje během předchozích přestřelek. Eliminovali jsme jejich zbytky v táboře. Důlní dělníci naštěstí prchli do okolních lesů během útoku, což jim asi zachránilo život. Bylo vidět, že dělníci byli vystavováni nepěknému zacházení, možná i mučení. Nemálo jich bylo i Vietcongem zastřeleno během našeho útoku na důl.... ale toto už je práce pro rozvědku a kravaťáky z velitelství, kteří přiletěli nedlouho po podání hlášení o průběhu akce.

A plukovník Kurtz? Našli jsme ho mrtvého v jednom ze stanů. Měl hlavu prohnanou kulkou, nejspíš vlastní rukou. Takže na výslech může velitelství rychle zapomenout, aspoň nemusí ztrácet čas s vojenským soudem.

Naložili jsme všechny z jednotky kromě Dava a po drobných ošetřeních hurá za ostatními do Saigonu. King navíc dostal 14 dní dovolenou, takže o něm asi chvilku neuslyšíme.