|
Debriefing:
Akce se zúčastnili:
Dave(WIA), Pete(WIA), Karlos(WIA), P3X4X(WIA),
Sopt, Ryan(WIA), Snoop(WIA), King(WIA), Zardoz(WIA), Don,
Kosti, posila Snaiper(WIA)
Operační sektor: SqBaker-JARAI_test10
Ztráty nepřítele: odhadem 63 KIA
Doufám, že tenhle záznam se nikdy nedostane do
ruky nikoho z vyšších míst, protože některá fakta by naše velící
seržanty mohla dostat přinejlepším před vyšetřovací komisi, ale
stejně to píšu, aby si ti, kdo tohle peklo přežijí, mohli připomínat
další více méně úspěšnou akci naší jednotky. To, že mise nebyla
posvěcena z velitelství, nám klidu moc nepřidalo, ale přitom, co
bylo v sázce, jsme nemohli naše seržanty nechat, ať si to vyžerou.
Musím upřímně uznat, že na to, že byla akce čistě dobrovolná, byla
účast mimořádně hojná. To myslím jen utvrzuje fakt, že za tu dobu,
co jsme tady všichni společně, se z naší jednotky stalo něco víc,
než jen bojový oddíl řídící se rozkazy. Pokud to tak mohu nazvat,
tak vazby vztahů se tu dají přirovnat pomalu k rodině. Jistě že se
to liší od člověka k člověku, každý nemůže sednout každému a bylo tu
i pár vážnějších hádek a několikrát se sahalo i po nožích, ale když
jde o nebezpečí z venku (ať už vietnamské jednotky nebo americkou
byrokracii), dokážeme se semknout a držet pospolu. Konec konců
můžeme být rádi, že máme jeden druhého, protože v tomhle zeleném
pekle je to asi to jediné, co skutečně máme. Ale teď už se zaměřím
čistě na průběh našeho úkolu.
Vrtulník byl kvůli prostřelenému chladiči nucen přistát blízko nám
již dobře známe vesnice Jarai. Naštěstí se nám podařilo vyjednat
dopravu vrtulníkem a cestu zaštítit jako "návštěvu pro upevnění
vztahů". Při bližším zkoumání by někomu možná bylo divné, proč nás
letělo dvanáct v plné bojové výzbroji včetně dvou plně vybavených
ženistů a mediků, ale naštěstí to nikdo nezkoumal.
Přistáli jsme na vykácené plošině ve skalách a
horskou stezkou jsme sešli do vesnice, abychom se se stařešinou
poradili o možném místu přistání našeho poškozeného vrtulníku a o
dalším možném postupu. Naši chlapům kteří byly ve vesnici trvale
přítomni jako "spojenecká hlídka" jsme rychle vysvětlili situaci a
slíbili jim basičku za mlčenlivá ústa. Také jsme se od náčelníka
dozvěděli, že aktivita Vietcongu v této oblasti za posledních
několik týdnů významně narostla a dokonce se několikrát pokusili
napadnout a obsadit vesnici. Náčelník měl dokonce podezření, že tu
chtějí znovu začít s pašováním a přepravou zásob přes visutý most
nad řekou. Sice jsme jim ho už jednou vyhodili do povětří, ale to
je, zdá se, nijak neodradilo zkusit to znovu. Náčelník vesnice nám
na mapě vyznačil nově vysekané úseky porostu a možnou lokaci pro
most. Než nás však stačil vyprovodit za vesnici, byla vesnice
napadena dvěmi menšími skupinami Vietcongů. Naštěstí pro nás s námi
nepočítali a asi se moc divili, když jsme jejich útok bez problému
odrazili. Konečně jsme si potřásli rukou se stařešinou a vydali se
na pochod.
Jelikož byly možné dvě cesty pro postup rozhodli jsme se rozdělit na
bravo a deltu a urychlit tak prohledávání terénu. Delta se vydala od
vesnice vlevo kaňonem mezi skalami. I když jsme neočekávali hlídky
tak blízko tábora, opatrnosti není nikdy nazbyt a tak jsme nijak
nespěchali. Prošli jsme několik set metrů skalní úžlabinou a
zlikvidovali několik osamělých hlídek. Jednalo se spíše o
průzkumníky, ale naštěstí neměli šanci někomu nahlásit výsledky
svých pozorování. Po několika stech metrech jsme narazili na cestu
která vedla do skal. Nechtěli jsme opustit hlavní páteř cesty ale
naštěstí nám již bravo hlásilo vysílačkou, že se k nám přibližují
zezadu a mají s námi vizuální kontakt. Dohodli jsme se tedy, že
budou pokračovat hlavní cestou dále a delta odbočí do skalní
soutěsky.
Místa bylo málo ale dva muži vedle sebe pro
křížové krytí se vešli. Cesta postupně stoupala a po nepříteli
nebylo ani památky. Mohli jsme děkovat bohu že naši pointmeni měli
oči na stopkách a všimli si špičky hlavně vyčuhující za kamenem.
Rychlá akce poslala do pekel další hlídku. V jednom rozšířeném místě
jsme zaujali obrané postavení, doplnili zásoby munice a trochu se
občerstvili vodou. Horská cesta dosáhla vrcholu a začala se zase
postupně svažovat. Ústí stezky se začalo rozšiřovat a nám se naskytl
pohled na místo, kde původně stál most. Postupovali jsme pomalu
vpřed.
Bravo hlásilo několik nepřátelských kontaktů
na hlavní tepně, ale jinak nic vážného. Pomalu jsme postupovali
vpřed a hlídali si všechny možnosti útoku. Jen díky tomu se podařilo
číhající žluťáky zneškodnit dřív, než oni zneškodnili nás. Dostali
jsme se k očividně vyšlapané stezce a zahlédli jsme kraj nového
mostu. Bylo až k neuvěření, že ho ti parchanti drze postavili na
úplně stejném místě, jako stál původně. Kosti vyslal část týmu
vyčistit nalevo do kopce vedoucí cestu a zbytek se rozmístil do
krytu.
Náhle jsme zprava uslyšeli střelbu. Bylo
jasné, že bravo narazilo na těžší odpor nepřítele. V tom jsme
uslyšeli pár výstřelů i nahoře na kopci. Chlapi se vrátili s
úšklebky na tvářích a hlásili několik zasažených cílů. Naneštěstí
bravo hlásilo zprava těžký odpor a první ztráty - Kinga poslala k
zemi kulka do hrudníku a Snoop se modlil ke všem čertům, aby mu
kulka v zádech nepoškodila páteř nebo míchu. Nepřítel za mostem se
již plně zformoval a bylo to znát i na množství létajícího olova.
Rozmístili jsme se po kopci a snažili se jich co nejvíc postřílet.
Náhlý výbuch a sténání značilo, že ti hajzlové mají něco těžšího,
než AKčka. Jediný granát nás stál bojeschopnost třech členů týmu.
Snaiper si přidržoval hlubokou tržnou ránu na pravém rameni, P3 se
svíjel na zemi se šrapnelem v boku a Petovi se zapíchl kus granátu
do pravého stehna. Hned jak skončila vlna granátových výbuchů (které
už naštěstí nenašly cíl), odtáhli jsme je kus do kopce na cestu a
pokusili jsme se zlikvidovat zbytek.
To už nás zprava podpořilo bravo a tak bylo
během chvíle v podstatě ticho. Jedna opevněná pozice hned za moste
stále odolávala ale několik granátů, přesná střelba a perfektní
spolupráce brzy nastolili ticho i tam. Pomalu jsme se až na zraněné
přesunuli přes most a pokračovali do skal. Prošli jsme menším kempem
za mostem, ujistili se, že bude klid, a pokračovali do hor. Tu se
ukázala prohnanost a zákeřné akce vietcongu. Když jsme postupovali
do kopce na jednu vyvýšenou plošinu a záda jsme měli na první pohled
čistá, "odklopila" se za námi stěna husté zeleně, která byla jen
důmyslným maskováním, a z vysekaného prostoru se na nás vrhla
skupina těžce ozbrojených vietnamců. Ve stejném okamžiku proti nám z
vrchu kopce a soutěsky zaútočili další. Ocitli jsme se v křížové
palbě a utrpěli těžké ztráty. Skupina vzadu byla sice poměrně rychle
eliminována, ale ta chvilka překvapení nás stála další muže - nemůžu
přesně popsat jak, protože jsem měl plnej kulomet práce, ale během
okamžiku se Zardoz s Karlosem poroučeli k zemi a už nevstali.
Zbytek postupoval dále ale nutno říct že
morálka nebyla tak dobrá jako při přistání. Ztratili jsme víc jak
polovinu mužů a ještě jsme nebyli u vrtulníku. Většina nepřátel
"naštěstí" vyběhla proti nám, takže zlikvidovat zbytek už nebyl
problém. Přešli jsme kopec a po pár minutách jsme již na planině
před námi uviděli vrtulník. Posádka byla díkybohu naživu, i když
měli pár šrámů. Když jsme zajistili okolí, rozhodli jsme se vrátit a
přeletět sem s naším vrtulníkem a náklad přeložit.
Cestou zpátky jsme však ještě před mostem
zaslechli silnou střelbu směrem od vesnice a s neblahým tušením jsme
se rychle vydali zpátky s prsty na spouštích. Ryan, který šel na
pointu, však na vlastní kůži poznal, že most byl stavěn poměrně
narychlo. Prkno pod ním povolilo a čekal ho volný pád do řeky.
Přistál ve vodě a zvládl se naštěstí vyškrábat na kámen, ale neměli
jsme žádné prostředky jak ho vytáhnout a tak jsme ho tam museli
nechat. Potřebná výstroj pro podobné situace zůstala ve vrtulníku.
Jistě by nám pomohli domorodci, ti však, jak se zdálo, měli jiné
starosti.
Když jsme dorazili do vesnice, měli jsme před
sebou scénu zkázy a zmaru. Po zemi se válela mrtvá těla jak obyvatel
vesnice, tak i vietnamců. Bohužel, mezi nimi i těla našich vojáků,
kteří bránili vesnici do posledního dechu. V jedné chatrči jsme
našli i tělo stařešiny a jeho stráže. Mezi mrtvými nebyly žádné ženy
ani děti. Jak se pak ukázalo, schovali se do hor nad vesnicí. Začali
jsme prohledávat vesnici, protože se nám zdálo divné, že tu není
nikdo z "vítězné strany". Zpoza jednoho domku na kopci vyběhl
vietnamec a nebylo pochyb o tom, že není přátelsky naladěn. Sice mu
každý z nás poslal pozdrav v podobně olověného talismanu, ale Dave
stejně koupil kulku do hrudníku a poroučel se k zemi. Sopt mu rychle
poskytl nutnou pomoc a odtáhli jsme ho do jednoho domku. Zbytek
vesnice se ukázal být čistý.
Masakr ve vesnici který přežil jediný muž mi
asi nikdy nevymizí z paměti. Když jsme se ujistili o tom že oblast
je dokonale čistá pomalu jsme shromáždili a ošetřili všechny raněné,
naskládali je do vrtulníku a přeletěli k druhému. Za pomoci
náhradních dílu jsme udělali nejnutnější opravy a vzlétli jsme k
obloze. Když budu cynický, tak nám boje ve vesnici pomohly
"objasnit" zranění ke kterým došlo. Velitelství samozřejmě vyslalo
okamžitou pomoc pozůstalým z Jarai. Nakonec se ukázalo, že i poměrně
velká část mužů byla v době bojů mimo vesnici. Naše jednotka teď
nebude delší dobu schopná plného nasazení, nicméně naši velící
dostali pochvalu a ocenění za rychlou pomoc vesnici. Trochu ironie
když si pomyslím, že jsme tam letěli proto, aby neměli průser..... |
